Vyjádření ministryně Maláčové na adresu premiéra se stalo hitem internetu. Strhlo se několik debat, zda je v pořádku, že Česká televize (ČT) záznam pustila ven. Zeptali jsme se odborníků na etiku v médiích, na jejich názor.
Reportáž odvysílaná v pořadu 168 hodin, ve které Maláčová řekla o premiérovi, že je d*bil, obletěla internet ihned následující den. Maláčová se takto vyjádřila, v domnění, že je kamera vypnutá. Kromě několika poznámek na účet samotné ministryně se objevily i otázky, zda postupovala ČT správně. Není takový postup už za hranicí etiky médií? Vyučující etiky v médiích argumentují podobně a veřejný zájem v tomto případě nevidí. Nicméně u pořadu 168 hodin je to nepřekvapilo.
Martin Foret, Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, Univerzita Palackého:
Obecně je podle mě užití jakkoliv nestandardně pořízeného záznamu, což tento případ nepochybně byl, problematické a diskutabilní. Jednoduše řečeno, měl by pro to být důvod. Klíčový je přitom kontext a záměr.
Pokud jde o důvod, dramaturgyně pořadu Nora Fridrichová ve svých vystoupeních hájí zařazení segmentu veřejným zájmem, ale ten tam já v daném kontextu prostě nevidím. Co by jím mělo být? Zjištění, že to mezi vládními stranami „skřípe“ a že paní ministryně se s premiérem dvakrát „nemusí“? To přece divák ČT dobře ví.
Pokud jde o kontext, za zcela zásadní považuji, že to byl jediný okamžik, kdy ministryně Maláčová v celé reportáži vystupovala. Nebylo to tedy tak, že by na kameru řekla, že premiér Babiš vše řídí skvěle, a pak mimo kameru utrousila to, co utrousila. Nebo možná i řekla na kameru něco, co mělo podobnou informační hodnotu, ale autoři to nepoužili. Kdo ví.
Zdá se tedy, že slova ministryně Maláčové byla použita jako jakási „zábavná a skandální tečka“ s potenciálem k šíření formou memu a strháváním pozornosti na daný pořad, což se v rámci pořadu 168 hodin stává poměrně často, to míchání seriózního se zábavním je ostatně v jeho DNA. Dle mého názoru to v současné situaci zbytečně oslabuje nejen ČT, ale i samotnou poměrně důležitou reportáž, kterou tahle zcela marginální „de*ilitka“ zastiňuje.
Jan Motal, Katedra mediálních studií a žurnalistiky, Masarykova univerzita:
Z mého pohledu je věc poměrně jasná. Každé využití nepoctivých prostředků, což je i skrytá kamera, musí být odůvodněno veřejným zájmem. V podstatě tohle byl případ skryté kamery, tedy kamery zapnuté i tehdy, kdy se zdá, že není. Zde veřejný zájem nebyl, neboť to měla být spíše „humorná“ tečka. Argument, že politik vždy má předjímat, že je natáčen „off-record“ (mimo záznam, pozn. redakce) v tomto neobstojí, protože neznamená, že vše, co je natočeno mimo záznam má hodnotu veřejného zájmu a mělo by být v médiích. Obecně mě ale toto použití materiálu v pořadu 168 hodin nepřekvapuje, protože mám za to, že už delší dobu jde o pořad zaměřený na spíše zábavní, nikoliv informační hodnotu získaných materiálů, a tedy vlastně o jakýsi „soft bulvár“.
To samozřejmě nic nemění na tom, že politik je veřejná osoba a jako taková musí být připraven, že ve vztahu k němu budou používány i nepoctivé praktiky a budou legitimní. Zásah do soukromí médii je zde ospravedlněn z logiky jeho veřejné funkce. Čili nelze zde říci, že paní ministryně je obětí. Na ústa si rozhodně dávat pozor měla.